éta páně 1996  navštívil

                            Jan Lucemburský,  král český,  hrabě 

                            lucemburský a limburský,  dominátor

                            Chebska,  Budyšínska,  Zhořelecka  i

                            Horního  a  Dolního Slezska  et cetera

                            et cetera,  hrad Satzvey,  jenž nadale-

                            ko Kolína nad Rýnem stojí a sídlem je

                            říšského hraběte  Franze Josefa Beis-

                            sel von Gymnich,  kterýžto  na počest

                            královu  velký jízdní turnaj uspořádal.

                            I přijeli  a ku hrám těm se přihlásili ry-

                            tieři z Němců, Francie, Belgie i z dale-

                            kého  Albionu,  by s Janem a nejlepší-

                            mi z Čechů se utkali. Po bok králův se

                            postavili Jan z Valdštejna, erbu modré

                            lvice markvartické  v zlatém poli,  Petr

                            z  Dražic,  erbu   zlaté   ratolesti  vinné

.

              v modrém poli,  Záviš z Dehnic,  jenž černého

              grifa na rudé nosí,  Štěpán z Lipé, černých os-

              trví na štítě zlatém  a Jiří  Vchyňský z Vchynic,

              jenž tři vlčí zuby v erbu nese.  Ze soupeřů pak

             nutno vzpomenouti domácího pána, Arnolda z

             Gymnichu  a zejména  Die Ritter der Löwenba-

             nner, tedy Lví korouhev rytířů německých.

             V prostřed  pánů  svých  Jan,  z Boží vuole král

             český,  ku hrám se uchystal a přioděn v skvost-

             né zlaté zbroji  vsedl  na kůň  a pak  v průvodě

             slavném do okolu vyrazil.

             Hraběcí Herold  pak všeckny pány  ku hrám se

             přihlášivší  jménem i erbem  sroceným  davům

             představil, načež rytieři ku hrám přistúpili.

             Nejprve vrh oštěpem ku kanci předváděli. dále

             Ring - stechen,  Corso  all' anelo,  neboli  turnaj

             vínkový, či prsenový, jak jej v Čechách nazývá-

.

              me. Na to následovala Quintaine řadová, v níž

              zejména jsou patrné rozdíly školy české a ně-

             mecké a ve které najmě král Jan exceloval. Ko-

             nečně k Rollandu  rytíři vyjížděli,  jenž toliko tu-

             ze chabým  odvarem  proslulé  Karusely  české

             zdál se býti.

             V závěru samém rytieři čeští, toliko se zbrojný-

             mi svými, turnaj skupinový předvedli,  jenž Bu-

             hurtem se zove. Vítězové i poražení pak turnaj

             velikým  hodokvasem  zakončili,  přičemž  Jan

             svou oučast v roce příštím tam přislíbil. Jest mi

             třeba ještě podotknouti, že onen Herold něme-

             cký hrubé chyby  se dopouštěl,  když Jana,  co

             krále německého vyhlašoval,  neboť ačkoliv je-

             ho otec,  syn i vnuci se titulem tím mohli pyšnit,

             ba dokonce na císaře Svaté říše římské národa

             německého   korunováni byli,  on sám jej nikdy

             nedosáhl.  Přeci se však mohl pyšniti titulem, k

             němuž mu žádný z kurfiřtů  dopomoci nemohl.

             totiž titulem největšího z rytířů své doby.

             Přeci jest tu nutno podotknouti,  že i on se jed-

             nou na Staroměstském Rynku ocitl pod kopyty

             koní a byl málem ušlapán.

                Král Jan projíždí Gymnichem

        a hrabě z Gymnichu mu vyjel v ústrety.

                  Cesta z města Gymnich na hrad Satzvey.

                                         Burg Satzvey

            Burg Satzvey

            Hrad Satzvey stojí vprosřed roviny Rýnské, pro-

            čež obtočen jest  širokým příkopem vodním.  A

            za ním pak,  na veliké louce  kolbiště  vytyčeno

            bylo, snať čtyřiceti sáhů zdéli,  a za ním pak ve-

            liké množstvie stanů rytieřských malých i hono-

            sných.  A Čechové,  ti až  za lesíkem  tábor svůj

            rozbili.  Tam s večerem sesedli se kol ohně své-

            ho a prolévaje si hrdla svá  truňkem  rozličným,

            pěli hlasem hromovým hrdinské zpěvy válečné.

           A  nazejtří

            Nazejtří pak,  za pomoci panošů, přioděli se do

                  Král Jan se svou družinou.

        Král Jan projíždí branou hradu Satzvey.

zbrojí svých a v hodinu předem určenou na ná-

dvoří hradu se k slavnostnímu průvodu a zahá-

jení turnaje následnému se v plném lesku dos-

tavili i s knechty všemi svými a zbrojnými.

                               Zahájení

            A pak,  v hodinu určenou,  za vřeštění píšťal, je-

            kotu dud  a víření bubnů  vyrazil průvod z nád-

            dvoří směrem ku kolbišti.  V popředí nejprve šli

            korůhevníci,  po nich zas pištci, kejklíři zozliční,

            plivači ohňů a nakonec dvě řady tamborů.

            A dunění jejich bubnů již samotný příchod rytíř-

            stva evropského výkvětu zvěstovalo. Semknutá

            korúhev rytieřů německých,  jež same sebe na-

            zvala  Die Ritter der Löwenbanner,  tedy Lví ko-

            rouhev, vyrazila z brány prvá.

A po nich již Čechové vyrazili

A Lucemburk pak jel jim v čele.

.

             V čele kontingentu českého jel král Jan oděný

            ve zlaté zbroji  a varkoči z brokátu.  Přilbici měl

            uzavřenou,  kbelcového tvaru,  na ní pak klenot

            byl,  koruna  královská,  mnoha kameny zdobe-

            ná,  z níž pak spuštěna jsou černožlutá krydla a

            vztyčena vertikální černá křídla, z kůže vyrobe-

            ná.  Křídla i krydla  z černého  aksamitu  posety

             jsou zlatými lístky lipovými. Když pak tuto sňal,

            hlavu mu kryla lebka železná,  cassis zvaná, se

            závěsem  z  pleteniny  kroužkové.   Velký  helm

            si pak na záda si odhodil a tento tam pak visel,

            řetězy připnut k prsnímu plátu zbroje.

            Zlacená zbroj plátová byla  zdobena masivními

            maskaróny.  Brněné  rukavice zas zlatem a per-

            lami. Pod pláty měl košily  kombinovanou z ků-

            že s puklicemi  a kroužků. Též  nohavice  byly z

            pevné kůže s pukličkami.  Zlacený  meč  měl jí-

            lec pro  jeden a půl ruky  a jeho  závit  byl pota-

            žen rudým axamitem.  Rudá byla i čabraka oře

             jeho, která nesla erby všech českých zemí.

.

Sedlo jeho bylo z kůže barvy tyrkysu,  jen před-

ní rozsocha byla kryta kovem. Jan nesl ůzkou jí-

zdní korouhev českou,  třásněmi zlatými zdobe-

nou, stejnými,  jakými byl lemován spodní okraj

čabraky komoně králova.  I to sedlo bylo krum-

plováno zlatem a páka na uzdě také.

            Jan  Valdštejn měl na přílbě také křídla, ale by-

            la  stejně,  jako  krydla  a točenice  modrožlutá.

            Varkoč i čabraku míval také modrou, se žlutou

            lvicí.  Jenže,  když na Satzvey  naši muži viděli,

            v čem ku hrám  Němci  nastoupili,  odložili  var-

            koče své by sokové naši i sprostný lid viděli, že

            Češi i ku hrám v železe nastupují.

            Jan z Valdštejna jezdíval v kroužkové brni, do-

             plněné prsním plátem,   myškami a kůrkami a

             ailettes na ramenou.

.

.

I Petr z Dražic  nosil  na helmu krydla a točenici

barvy modré a žluté. Co klenot však měl buvolí

rohy vinými listy zlatými zdobené. Motivem lis-

tů viných zdobena jest i čabraka hřebcova.  Za

zmínku též umný šafron na hlavě koně stojí. Co

zbroj ožíval plátovou vestu a košili s puklicemi.